Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

I v rodině ševce se může narodit intelektuál. U Tomků v Hradci Králové se tak stalo 31. května 1818. Synek strávil na zdejším gymnáziu šest let. V Praze pokračoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě – nejprve na filozofii, pak na právech, kde se učil jeho milovaný dějepis. Přivydělával si jako domácí učitel v nejpřednějších českých rodinách. P. J. Šafaříkovi a F. Palackému zvláště v začátcích vděčil za mnohé. Právě díky Palackého přímluvě ho magistrát vyzval, aby vytvořil komplexní zprávu o dějinách hlavního města. V letech 1855 – 1901 vyšlo dvanáct svazků, které se zabývaly i osudy celé země.  Monumentální Dějepis města Prahy je dodnes uznáván pro přesné údaje a důraz na kladné vyznění.
 
V. V. Tomek byl společensky a politicky velmi činný. Pracoval jako sekretář Matice české, v Historickém klubu, byl vládním radou, členem zahraničních Akademií věd. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě vyučoval už od roku 1848. Po rozdělení na českou a německou část (1882) byl jmenován prvním rektorem. Angažoval se ve sporu o Rukopisy, podporoval jejich pravost. Dopisoval do řady důležitých novin a periodik (Pokrok, Květy, Vídeňský deník, Časopis českého muzea, Česká včela atd.). Jeho práce (Děje království českého, Základy starého místopisu pražského, půvabné pověsti Ze zášeří českých hradů) jsou srovnatelné s Palackým. Politicky – ač vlastenec – patřil ke konzervativnímu a prohabsburskému křídlu. Už roku 1848 ho zvolili do rakouského Říšského sněmu. I po jistém uvolnění režimu se ve vysoké politice udržel. Poslancoval v Českém zemském sněmu, Říšské radě, Zemském sněmu, Panské sněmovně., hlásil se k Národní (staročeské) straně.  Roku 1898 byl povýšen do rytířského stavu. Čestné občanství mu udělila města Hradec Králové, Praha a Police nad Metují.    
 
Police nad Metují se stala jeho osudovým místem. Právě tam se jako soukromý učitel seznámil s dcerou správce benediktinského panství Ludmilou. Svou nejpěknější jahůdku si vzal roku 1847. (Svědčil mu mimochodem Karel Havlíček Borovský.) Tomkovo okouzlení krajem a zdejších obyvatel vtipným a moudrým pánem z Prahy bylo oboustranné. Historik napsal o městečku několik knížek (Paměti Újezdu Polického, Příběhy kláštera a města Polica nad Medhují). Poličtí ku jeho poctě zorganizovali lampionový průvod s hudbou a zpěvem a pan notář děkoval jménem obce. Dokonce se veřejně – a prý velice vesele! - slavily Tomkovy narozeniny!    
 
Václav Vladivoj Tomek zemřel v Praze 12. června 1905, pohřben byl s poctami na Vyšehradě. Zanechal po sobě rozsáhlé a dodnes ceněné dílo. 
 
 
 VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ