Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Slovo kos označovalo chytráka či šprýmaře. Kosí kruh neboli Prahnízdo kosů byla vlastenecká chrudimská společnost pro pěstování humoru a vtipu. A Obrkos čili Alois I. vulgo Samaritán z Paďoussi říkal Alois Gallat, jehož výročí dnes věnujeme pozornost. Pocházel z Nového Bydžova (*8. 6. 1827). Když mu byly tři, otec - sládek si zařídil hostinskou živnost v Chrudimi. Gallata staršího zajímala kultura, jeho zálibu zdědili i synové. Alois po absolvování hradeckého gymnázia (1840 - 1843) získal místo na krajském soudu v Chrudimi. Postupně se vypracoval až na ředitele tamního městského úřadu. Jenže seriózní státní zaměstnanec byl tak trochu mužem dvou tváří.
 
Roku 1846 mu Květy otiskly literární prvotinu Nářek školákův. Začal publikovat (Besedník, Nový deklamátor, Merendy, Rachejtle, Paleček, Humoristické listy). Od zábavných črt, fejetonů, aforismů a veršů přešel k originálním dramatickým burleskám. Děj slavných dramat posouval do současnosti a přemrštěnou vzletnost zesměšnili živí účinkující, napodobující hru loutek. Takhle dostal na frak Schiller s Loupežníky (Rodina Morousů aneb Loupežníci v českých lesích čili Láska ženského fraucimoru není přece žádný hadr), Puccini a Princezna Turandot (Rytíř Šnofonius a Princezna Mordulína aneb Kam vede tvrdošíjnost lstivého fraucimoru čili Turandot ta druhá).Jeho ostrovtipu neunikl ani Shakespeare a Kupec benátský (Uforin a Dišperanda aneb Tak to je, když se rytíř nekalého původu bez rozvahy zamiluje do vznešeného fraucimoru čili Shylok ten druhý). Původní Gallatovy práce neměly s loutkovým divadlem mnoho společného. Ochotníci je rádi provozovali ještě ve 20. století, nejčastěji titul Proklatec v lese tmavém.
Alois Gallat nápady přímo sršel. Najdeme ho u zrodu chrudimského Sokola (byl prvním starostou) i hudebního a pěveckého spolku Slavoj. V amatérském divadle hrál, režíroval, recitoval, řediteloval. Je autorem článků o městské samosprávě a výkladů zemědělských zákonů. Ústní démonologické pověsti zvěčnil v knížce Chrudim z doby kouzel a strašidel. Jak rozkošně uvádí 9. díl Ottova slovníku naučného (1895) pod heslem Gallat Alois, spisovatel český: "... o společenský rozkvět v Chrudimi získal si zásluh nemalých... Připomenouti ještě sluší, že jeho pílí zjištěna byla provenience a česká národnost i uvědomělost Jos. Ressla, čehož důkaz podal v brošurce (sic!) o stoleté slavnosti narození Resslova vydané." Alois Gallat má ale u Chrudimáků jednu "černou tečku". Je mu připisována ztráta nejstarší kroniky chrudimského děkanství Liber Memorabilium. Vypůjčil si ji 21. července 1888 a ani po jeho smrti roku 1901 nebyla v pozůstalosti nalezena...  
Nejlepší nápady vznikají v hospodě. Gallatova osudová se jmenovala U Marčíků. Po roce příprav tam 3. listopadu 1867 založil s přáteli Kosí kruh.Celý název zněl obrozenecky košatě: "Nevázaný kruh domácích šprýmantů usedlých i neposedů", provozující "volné oddychování po denním lopocení, trousení rozumem, chválení a pomlouvání všeho, co se děje na světě a u nás…".Chrudim vyhlásili za sídelní město a Marčíkovo zařízení za rezidenci svého Prahnízda. Nešlo však jen o bohapustou švandu. Byli především vlastenci. Nejváženější chrudimské osobnosti pod rouškou sdružení zesměšňovaly mocnářství, pracovaly pro český národ, pomáhaly chudým dětem. Spolek přijímal výhradně muže. Měl monarchistické zřízení, nezměnitelné stanovy, znak, čepice, kosácká jména odvozená z historie Chrudimi a městských postav. Vládcem byl Obrkos (tedy vážený pan Gallat), jenž se prohlásil provizorně nesmrtelným a neomylným. Hodnosti rozdával za zásluhy, ale i těm, kdo provedli „krásnou kardinální pitomost.“ Schůze se konaly vždy ve středu. Pokud se sešli jindy, stejně šlo o Kosáckou středu. Bývaly i tematické - Skákavá, Ovarová, Divadelní, Superkolaudační, Chlastoňová. Diskutovali, pořádali akce a výlety a zachovávali dobrou náladu, kterou měl Kos vždy mít. Dvacet let vydávali vždy na Silvestra humoristické listy Sůva a Klapačka. Stali se nesmírně populární nejen v Chrudimi. Poboček Prahnízd vzniklo na čtyři desítky v Čechách, na Moravě, na Slovensku, ve Vídni a v Chicagu. Členství si považovali např. cestovatel Holub, spisovatelé Hálek, Hermann nebo Heyduk. Dnové vůdčího ducha organizace Aloise Gallata se naplnily 7. 9. 1901. Kosové sice existovali dál, přežili obě války, ale jejich poslední akce byla zaznamenána roku 1981. O spolku prorocky napsal Gallat století předtím: „Až zvítězí zdravý rozum a přestane všeobecná mizerie politická i hospodářská, dojde k likvidaci Prahnízda, jehož tak již nebude nikomu zapotřebí. Pro ten případ je připraveno dvoumediánové parte, kterým oznámí poslední kos, jenž se toho dočká, chrudimské veřejnosti, že už přestal blázinec na zemi a že si lidé už nemusí kupovati smích, protože se konečně dovedou zasmát v přátelské shodě všichni vespolek.“ Zdá se, že si ještě sakra počkáme.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ