Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Famóznímu světovému ptakopyskařovi byly sudičky docela nakloněny. Narodil se 3. března 1852 v Přelouči. Finančně byl bez starostí. Otec vlastnil velké hospodářství, jako prvorozený ho měl po něm zvelebovat právě Alois. Jenže mladík měl toulavé boty a tvrdou hlavu. Po obecné škole studoval v Pardubicích, pak se nadchl pro zahradnické řemeslo. Toulal se v Erfurtu nebo Varšavě. Především však potkal životní lásku Aloisii. Rodičům se sňatek s dcerou nemajetného domkáře pranic nelíbil. Alois si však prosadil svou. Dědictví se vzdal a medové týdny - vlastně plné čtyři měsíce - už trávil s manželkou na lodi směřující do Austrálie.   
 
Česká stopa mezi ptakopysky se tedy začala psát v květnu roku 1876. (Topič nebyl prvním Čechem na nejmenším kontinentu. Kromě cestovatele Čeňka Paclta ho mj. předběhl i mladší bratr, který natrvalo zakotvil na Novém Zélandu.) Topiče zlákala vidina práce v oboru v botanické zahradě v Brisbane a doprava na místo zdarma. Alois pracoval v množírně rostlin, později se uplatnil v terénu. Lovil v divočině zvířata a shromažďoval australskou květenu. Sbírky pražského Národního muzea obohatil cennými exponáty. Zkusil u protinožců farmařit, ale neuspěl.
 
Stesk a generální rodičovský pardon ho přiměly po čtyřech letech k návratu do vlasti. Chvíli vedl vlastní hospodu v Novém Městě u Chlumce nad Cidlinou, nějaký čas hospodařil v Roudnici u Hradce Králové. Ovšem roku 1885 vyráží do Austrálie znovu. Loví zvířata, preparuje je, posílá exponáty do Evropy. Sbírá přírodniny, schází se s domorodci. Středem jeho zájmu jsou ptakopyskové. Dosud téměř neznámý vejcorodý savec se stává senzací. Topič si polepšuje. Ptakopysky pozoruje v přírodě, stává se jejich velkým znalcem.
 
V Čechách je docela slavný, ale nepobude tady dlouho. Díky výtěžkům z přednášek, výstavy a prodeje exotických materiálů může znovu odjet. Jeho nejdelší australský pobyt začal r. 1892 a trval šest let. Už věděl co, kde a jak. Ptakopyskové, obchod ovčí vlnou a střívky, vycpávání ulovených zvířat, následný prodej vzdělávacím institucím. Při svých toulkách zabloudil i na Cejlon.
 
Další roky strávil v Novém Bydžově. Hospodařil, učil angličtinu a němčinu, radil se zahradničením. K protinožcům vyrazil ještě jednou (1902). Obchodně a "jen" na tři měsíce. Nejvíc jeho vzpomínky z cest zpopularizoval Jaromír John (Australská dobrodružství Aloise Topiče). Dobrodružný život šikovného krajana mapují i Jankovy Příběhy českých cestovatelů zapomenutých i nezapomenutelných či knížka Josefa Rodra Příběhy z dalekých krajin.
 
"Australan" Alois Topič zemřel 10. 6. 1927 v Novém Bydžově.  
 
  
 
 VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ