Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Červená sedma je kromě mariáše pojmem i v oblasti divadel malých forem. Založil a zpopularizoval ji královéhradecký rodák Jiří Červený. Syn věhlasného výrobce hudebních nástrojů a otec proslulé operní zpěvačky se narodil 14. srpna 1887. Od deseti let navštěvoval gymnázium. Se spolužáky založil kroužek Mansarda. Obvyklé studentské kratochvíle tvořily výlety do přírody, taneční večírky a drobné provokace proti měšťanům. Červený se navíc intenzivně zajímal o hudbu a písemnictví.
 
Jiří Červený po maturitě roku 1905 začal v Praze studovat práva, odpromoval o pět let později. Protože občas působil jako klavírní doprovazeč, napadlo ho zrealizovat vlastní literární kabaret. Část party z Mansardy na nápad slyšela - a tak vznikla Červená sedma. (Mimochodem, členů bylo jen šest...) Poprvé vystoupili 6. června 1910 s parodií opery Carmen. Neznámí amatéři se stali senzací. Repertoár byl původní, kolektivní a vkusný. Navíc se přidávali noví adepti. A ne ledajací. Mezi spolupracovníky nalezneme Eduarda Basse, E. A. Longena, Jaroslava Haška, Jiřího Mahena. Slibný rozjezd se s první světovou válkou na čas zastavil. Hned po ní však scéna získala profesionální statut. Ředitelem nemohl být nikdo než "otec zakladatel". Oproti řachandám Vlasty Buriana nebo Ference Futuristy nabízel komornější podívanou ve vlastních skečích, povídkách a písničkách. Diváci milovali jeho kamennou tvář, podobnou výrazu Bustera Keatona vulgo Friga. Významná je Červeného činnost na poli šansonu. Zhudebnil básně Šrámka, Dyka, Gellnera, Hlaváčka, ba i Petra Bezruče. Objevil naši první hvězdu v této oblasti Lídu Pírkovou-Theimerovou. (Píseň Anda Žižkovanda naleznete mj. na dvojcédéčku Hany Hegerové.) Kabaretní orchestr jistý čas vedl R. A. Dvorský. 
 
Když éra Červené sedmy nenávratně skončila (1922), věnoval se její protagonista advokacii. Dál však psal, hlavně písničky - Pane kapelníku, hrajte mi tu mou, Markytánka, Písnička z mládí aj. Nakonec jich vytvořil na 700! Vyšly mu sbírky povídek Kabaretní brejle nebo Slané mandle, román Máňa atd. Podílel se na operetách Divá Bára, Muzikant Kmoch, Doktor Fiakr. Jako právník zastupoval české skladatele a textaře v organizaci KAPO. Za německé okupace prošel věznicemi Pankrác a Terezín.
 
Po válce pracoval v Ochranném svazu autorském. Na jevištní prkna se průběžně vracel, dokud síly stačily. Pamětníky potěšil knížkami Paměti Mansardy a Červená sedma.Spousta jeho vzpomínek, povídek a pohádek zůstává v rukopisech. Zakladatel slavného kabaretu zemřel 6. května 1962 v Praze. Od roku 2001 můžete nalézt na pražské Kampě uličku pojmenovanou po něm. Zaslouží si to. Vždyť už za první republiky vymyslel tyto prorocké verše: Neb s národem naším je / o prachy boj tuhý; / musíme mít ministra, / co zná dělat dluhy.
 
       
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ