Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Jeho prokletím byly požáry. Narodil se ještě jako Michal Patrčka 21. července 1787 v Solnici. Školu sice navštěvoval německou, avšak od mládí bojoval za obnovení české státnosti. Ačkoliv prahl po vzdělání, musel převzít kupeckou živnost po otci. Kvůli těmto povinnostem celý život zůstal samoukem.
 
Státní bankrot Rakouska (1811) znehodnotil měnu na pětinu původní hodnoty. Téhož roku červený kohout u Patrčků zakokrhal poprvé. Rodinný krámek skončil v plamenech. Zemřel Patrčkův otec, nešťastnou shodou okolností shořel i zbytek zboží na formanském voze. Michal Patrčka odešel hledat štěstí mimo rodné městečko. Vysněné místo redaktora nezískal ani ve Vídni, ani v pražských Krameriových novinách. Roku 1815 narukoval. Zúčastnil se tažení proti Napoleonovi. Získal kaprálské frčky a hlavně placené místo učitele dětí ženatých vojáků v pevnosti Josefov. Pod vlivem přátel Hanky, Zieglera, Heka si ke jménu přidal libozvučné vlastenecké Silorád. Ve volném čase na jejich radu začal psát.
 
Přispíval do Prvotin, Hyllosu, Čechoslava, Milozora, Věrného raditele, Poutníka Slovanského, Květů atd.Jeho literární zájmy byly všeobjímající: básně, povídky, poučné příběhy, podobenství (Hora), epigramy, bajky, životopisy, činohry (Kaša a Bivoj). U čtenářstvaměl sice úspěch - mimořádné obliby dosáhly jeho Písně vojenské -, ale za ten si nic nekoupil. Sbíral lidové písně z Jaroměřska, zasloužil se o počátky ochotnického divadla v našem kraji. Silně krátkozraký Patrčka odešel z vojny na vlastní žádost jako invalida po osmi letech. V Jaroměři bydlel u Konvičkových. S dcerou majitele bytu měli k sobě mimořádně blízko. Ještě jako nesezdaní zplodili několik potomků, dlužno dodat, že se k nim Michal Patrčka veřejně hlásil. Svatba se konala až roku 1835, novomanžel kvůli ní musel oželet vojenský invalidní důchod.
 
Rodinu se snažil uživit všemožnými způsoby. Jako učitel neuspěl, moc nepomohli ani přátelé. Hluboké fyzikální a mechanické znalosti přetavil v objevy skutečně bizarní. Společné měly jedno: nebyl o ně zájem. Ať šlo o mechanického dřevěného koně na kliku,na němž prý dojel z Josefova do Jaroměře, ženijní rozbušku nebývalé síly (tu zavrhlo ministerstvo války jako nehumánní), "přelibě znějící" hudební stroje ochechule či melodion. V letech 1835 - 1837 provozoval kočovné divadlo. Předváděl v něm své vynálezy, recitoval, kouzlil, zpíval. Ohromoval obecenstvo schopností pamatovat si na 150 000 čísel a tisíc dat ze světových dějin. Další požár však zmařil veškeré naděje. Michal Silorád Patrčka těžce onemocněl. Dožíval ve velké bídě v Jaroměři, kde 25. 4. 1838 zemřel. Po zrušení hřbitova zmizelo i místo jeho posledního odpočinku.
 
Sto let po narození mu v Solnici odhalili pamětní desku. Má i heslo v 19. dílu Ottova slovníku naučného, s výhradou, že jeho literární dílka "k opravdové poesii málokdy se povznášejí". Patrčka se objevuje v Jiráskově F. L. Věkovi, byť slavný spisovatel místy fabuluje. A jaroměřské Muzeum magie ho má jako svého patronu i v názvu.
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ