Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

"Ženu statečnou kdo nalezne, neboť daleko nad perly cena její."
Pramáti českých feministek si servítky nikdy nebrala. V parlamentu první republiky dokázala seřvat i Klementa Gottwalda, což jí rudý "gentleman" po únoru 1948 stonásobně vrátil. Pocházela z vesničky Dolní Chvatliny na Kolínsku. (Někde se její příjmení uvádí jako Zeminová.) Narodila se 15. 8. 1882 jako benjamínek v rolnické rodině. Měla jedenáct sourozenců. Tady hledejme počátky zjitřeného Františčina sociálního vnímání. Absolvovala jednoletou obchodní školu a Jednoroční obchodní školu pro dámy v Praze. Až do roku 1918 pracovala jako obchodní příručí, později účetní v Koberově nakladatelství a knihkupectví.  
 
Už během školní docházky ji zajímaly odborové, politické a feministické spolky. Nejblíže měla k  programu národních socialistů. V oněch časech se však ženy stát členkami politických stran nemohly, k tomu došlo až r. 1912. Zeminová proto spoluzaložila Zemskou jednotu pracujících žen a dívek, v níž se stala - jako devatenáctiletá! - jednatelkou. Předpoklady měla. Byla nebojácná, aktivní, bystrá a nadmíru výřečná. O tři léta později s Františkou Plamínkovou iniciovala vznik Výboru pro volební právo žen. Jezdila na schůze, psala petice úřadům, snažila se zlepšovat pracovní podmínky. Články Fráni Zemínové tiskl měsíčník Ženské snahy. Během 1. světové války se účastnila protihabsburských revolt a „hladových“ průvodů žen.  
 
Byť zástupkyň něžného pohlaví v parlamentu nově vzniklé Republiky československé moc nebylo, Fráňa Zemínová se tam dostala. Dokonce vytvořila rekord - "poslancovala" (s nucenou přestávkou za Protektorátu) až do února 1948. Zároveň vykonávala funkci místopředsedkyní národně socialistické strany a předsedkyně Ústředí žen této partaje. V její gesci byly návrhy kolektivní úpravy mezd, placené dovolené, zkrácení pracovní doby, zavření tolerovaných veřejných domů atd. Od r. 1933 šéfovala Listu československých žen, její články tisklo také České slovo. Do všeho šla naplno, dostala přídomek "divoženka". V parlamentu klidně vytrhla šuplíky a bušila jimi do lavic, lidovce Noska údajně dokonce škrtila. Stala se idolem členek strany. Známe však příklad, kdy narazila. Zvláštní je, že ji zesměšnil monsignore Šrámek. Na oslovení „Vážená paní“ reagovala: „Já nejsem pro vás žádná paní, ale já jsem nepřítel!“Po jejím bonmotu „Ryba smrdí od hlavy!“ Šrámek odpověděl: „A odkud smrdíte vy, paní kolegyně?“
 
I za německé okupace Františka Zemínová projevila statečnost. Angažovala se v ilegálním Revolučním výkonném výboru národně socialistické strany.Po osvobození byla znovu zvolena místopředsedkyní strany a poslankyní. S rázností sobě vlastní kritizuje komunisty. Únorový převrat 1948 znamená rezignaci na funkce a odchod do ústraní. O rok později je přesto zatčena. V hanebném procesu s dr. Miladou Horákovou jí soud vyměřuje dvacetiletý trest zostřený jednou za půl roku tvrdým ložem. Zemínové je osmašedesát... Ve vězení zakusí i samovazbu. "Má na spoluodsouzené značný vliv a je nutno tuto umístiti odděleně od ostatních odsouzených" a "Její chování v trestu je neukázněné. Vůči příslušníkům a příslušnicím používá hrubých výroků a na tyto vykřikuje", čteme v jejím spisu.  Na svobodu vyjde díky amnestii za deset roků. Pod dohledem StB dožívá v Praze. Umírá 26. září 1962 ve Velichovkách. R. 1992 jí byl udělen Řád T. G. Masaryka 3. stupně in memoriam. 
 
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ