Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Na obálce brožur "klasického" Filmového klubu Hradec Králové (1963 - 2003) se od roku 1984 objevovaly vtipy naší karikaturistické špičky. Přispěli Vladimír Renčín, Dušan Pálka, Pavel Matuška... Od Vladimíra Jiránka jsme dostali tohle: Skupina znechucených diváků vychází z biografu. A jakýsi pán zachmuřeně povídá manželce: "Obávám se, že náš národ má svoji velkou filmovou budoucnost už za sebou." Byl snad Jiránek vizionář?
 
Možná nevíte, že pochází z Hradce Králové. Narodil se 6. června 1938. Doma bylo dětí pět. (Mladší bratr Miroslav, též výtvarník, navrhl např. obaly některých alb Vladimíra Mišíka.) Vladimír v šestapadesátém patřil mezi první maturanty nově založeného přeloučského gymnázia. Kvůli zájmu o literaturu a angličtinu se přesunul do Prahy a na Filozofické fakultě studoval taje žurnalistiky. Legenda praví, že si v restauracích vylepšoval finanční situaci karikaturami těch, kteří o to projevili zájem. Což se mu brzy hodilo. Po absolutoriu VŠ (1962)vydržel videologicky sešněrovaném odborářském periodiku Spotřební průmysl pouhý rok. Pak začala jeho dráha kreslíře a ilustrátora. Původně mu byl vzorem slavný Saul Steinberg. Záhy vymyslel originální styl s úspornou linkou, někdy doprovázenou krátkým textem, jindy beze slov. Prosadil se v satirickém Dikobrazu, průlomového sukcesu ale dosáhl v populárním Mladém světě. Vtip pro moji ženu Lenu dostal název po Jiránkově první ženě, která měla ruské knížecí předky. Každý týden se v několika políčkách objevovaly postřehy z údajně velmi temperamentního soužití.
 
"Svoboda člověka, který je idiot a nemá k ničemu úctu, je protismyslná. Někdo kdysi řekl - rozšlápnout na cestě broučka dokáže každý, ale sestrojit ho, aby žil, nedokážou nejlepší univerzitní týmy na světě. Tohle si idiot neuvědomuje." S tímto přesvědčením - a angažovaností v roce 1968 - mu tzv. "normalizace" přístup do časopisů na několik let odepřela. Naštěstí se uchytil v Krátkém filmu Praha. Společně s režiséry Bedřichem, Hekrdlou, Benešem, Sekem a dalšími vytvořil mnoho báječných moralit, grotesek a bajek. Většinu z nich ocenily poroty festivalů tuzemských i zahraničních (Kroměříž, Záhřeb, Teherán, Berlín, Varna, New Delhi). Jmenujme aspoň tituly Automatic, Pivo přes ulici, Dobré jitro, Co jsme udělali slepicím, Hokej je hra, Zpráva o medvědech, Jam-session, Computerland. Vladimír Jiránek mj. nakreslil brontosaura, který se stal logem známého ekologického hnutí. Večerníčkové seriály Bob a Bobek – králíci z klobouku, … a je to!, Pat a Mat milují děti i dospělí dodnes.  
 
Po listopadu 1989 se stala jeho doménou zejména politická karikatura. Stovky trefných glos otiskly Literární noviny, Lidové noviny, Mladá fronta DNES, Reflex nebo internetové stránky Neviditelný pes. Vycházely starší a nové knížky - Anekdoty o civilizaci, Jak je tomu u lidí, Všichni jsme demokrati, Omilovánky. Jiránek se podílel na počítačové hře Expedice na divnou planetu. Jeho tvorba tvoří součást expozice rodného domu Sigmunda Freuda. Obdržel vyznamenání Za zásluhy, dvakrát Cenu Karla Poláčka, Řád Bílé opice České unie karikaturistů. Je po něm pojmenována planetka (17694) 1997 ET1. Novinářskou cenu 2012 za výjimečný přínos dostal bohužel až in memoriam. Vladimír Jiránek, muž, který rozdával smích, odešel 6. 11. 2012.
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ