Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Geny se nezapřou. Otcem dnešního hrdiny byl slavný český malíř, profesor AVU. Starší sestra Zuzana se uplatnila jako herečka, několik sezon také působila v hradeckém divadle (1972 - 74). Alois Fišárek zdědil po tatínkovi nejen křestní jméno. Narodil se v Opočně 7. ledna 1943. Už na střední škole ho lákal kumšt. Proto po jejím dokončení nastoupil na prestižní pražskou FAMU. Vybral si ovšem obor vzdálený pozornosti kamer a diváků - střih. Dostudoval v osudovém roce 1968. Zkušenosti ale sbíral už dřív, hlavně v Československém armádním filmu, kde byl zaměstnán v letech 1965 – 1972. Svoji další profesní činnost spojil s Krátkým filmem Praha (1974 - 1996). Hned po absolutoriu získal na FAMU místo odborného asistenta, posléze byl jmenován vedoucím Katedry střihové skladby. Tuto funkci vykonával až do roku 2002, pak přešel na píseckou Filmovou akademii Miroslava Ondříčka.    
 
Od počátku věděl, že střihač je režisérův nejbližší spolupracovník. Vidí dílo jako první, navrhuje změny, ale poslední slovo nemá. Nejdůležitější podle něj je najít ke každému filmu jednotný styl. Za čtyři desítky let se střihačova profese technicky zcela změnila. Tady talent nestačí, člověk se pořád musí učit. Filmografie Aloise Fišárka je přebohatá. Poprvé se jeho jméno objevilo u krátkometrážního snímku Gambit (1964). Špičkového střihače si oblíbili Věra Chytilová (Hra o jablko, Faunovo velmi pozdní odpoledne), Jan Němec (V žáru královské lásky, Krajina mého srdce) nebo Vojtěch Jasný (Návrat ztraceného ráje). Z mladší režisérské generace si rozhodně nejlépe rozumí s Janem Svěrákem, roky tvoří nedílnou součást jeho týmu. Alois Fišárek se podílel také na několika dokumentech, např. na portrétech Karla Gotta nebo Formanova Salieriho, herce F. Murray Abrahama. Pracoval na několika TV seriálech (Žena za pultem, Redakce, Znamení koně, Modré stíny). Přes půl roku strávil s hudebním skladatelem Zdeňkem Liškou a snímkem Šahiáda II/Persepolis,osobní zakázce pro íránského šáha. Několikrát pomohl při inscenacích Laterny magiky.  
 
Člen České filmové a televizní akademie, FITES, AFTS (Asociace televizních a filmových střihačů) je po Jiřím Brožkovi nejčastějším držitelem Českého lva za střih. První ocenění dostal r. 1994 za film Akumulátor 1, další obdržel za tituly Kolja, Kanárek, Tmavomodrý svět a Kuky se vrací. Čerstvý pětasedmdesátník si jistě ještě nějaký film střihne. K potěše své, režisérů i naší.
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ