Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Živé obrazy z dějin Hradce Králové v době Velké války a vzniku Československa.
 
„Jahůdka už zraje / v lesa vonném chladu, / hub jsou plné háje,/ nebojme se hladu.“
 
20. října 2018 bude mít premiéru hra dramaturgyně Marie Novákové a režisérky Zuzany Burianové Republika Králové, která byla napsána přímo pro soubor Klicperova divadla ke stoletému výročí vzniku republiky. Text hry vychází z historie Královéhradeckého kraje v době první světové války a revolučních dní roku 1918 a čerpá ze vzpomínek pamětníků a z dobových novinových článků, deníků, dopisů a písní.

Většina postav, které v inscenaci vystupují, má reálné předobrazy  v hradeckých dějinách. Můžeme tak sledovat příběh dvou významných politiků ­– dlouholetého starosty Hradce Králové Františka Ulricha (Jan Vápeník), který je průvodcem celého děje, a starosty obce Věkoše a člena Masarykovy Maffie Jana Černého (František Staněk). Dvou mladých vojáků Jaroslava Medka (Matěj Anděl), bratra slavného legionáře Rudolfa Medka, který bojoval na italské frontě a Maxima Grusse (Jakub Trvdík), který se významně podílel na nenásilném průběhu revoluce v Hradci. Dále v inscenaci vystupují smyšlené postavy žen paní Medkové a paní Šmatlánové (Helena Plecháčková a Zora Poulová), které zůstaly za války doma samotné a musely se postarat o rodinu a živobytí, a dětí (Lenka Loubalová a Jan Bílek), jejichž válečný osud, dětství bez otců, bez jídla a pořádné výchovy je podstatným rysem doby, ve které se inscenace odehrává. V neposlední řadě je třeba zmínit Lubora Novotného, který hraje několik významných hradeckých figur, zejména obávaného rakouského majora Weisse a věhlasného architekta Josefa Gočára.

Marie Nováková a Zuzana Burianová vyprávějí příběh o tom, jak se z vojenského města stal salón republiky. Jak dlouhá a krvavá válka zabila mnoho mužů, trápila děti a ženy hladem a zimou a vznítila v lidech nenávist vůči Rakousku – Uhersku a potřebu samostatného státu. Jaké ideály a představy o sobě samých měli Češi před sto lety a kolik z nich se podařilo naplnit. Přestože se nejedná o lehkou dobu českých dějin, přistupují tvůrci k inscenaci s  cimrmanovským humorem.

Republika Králové je už třetí společnou autorskou inscenací Zuzany Burianové a Marie Novákové. Jejich společná díla se vždy dotýkají osudu reálných osobností a mapují historii naší země. Jejich inscenaci Ticho, nahrává se! o rozhlasových žurnalistech v době protektorátu můžete vidět v pražském divadle VILA Štvanice. Zuzana Burianová hostuje v řadě českých kamenných divadel a mimo to je stálou režisérkou pražského nezávislého souboru Tygr v tísni, spoluzakladatelkou a režisérkou divadelního spolku BodyVoiceband a autorkou divadelních projektů pro neziskovou organizaci Jako doma, sdružující ženy v sociální tísni. Kromě režie se zabývá také dramaturgií, psaním a light designem.

Autorem hudby je herec a hudebník Petr Šmíd. Hudba v inscenaci je převážně živá, vychází z dobových písní a melodií a je nepostradatelnou součástí inscenace. Skrze nástroje a zpěv postavy jednají a vyjadřují emoce.  Hudba je mocným nástrojem rakouské propagandy, ale i odporu vůči ní.

Autorem scény je Pavel Kodeda. Základní inspirací pro scénografii mu byly živé obrazy, oblíbená kratochvíle ochotnických spolků na počátku dvacátého století. Autorkou kostýmů je Paulina Bočková, její kostýmy vycházejí z dobových střihů a odkazují k současnosti, protože prvorepubliková móda se znovu a znovu vrací.  
 
Premiéra 20. října 2018 ve Studiu Beseda
 

DRAMATURGYNĚ MARIE NOVÁKOVÁ O INSCENACI

„Dlouhodobě rozpoznávám v naší tvorbě se Zuzanou Burianovou téma boje malého zdánlivě bezvýznamného člověka proti obludné oficiální moci. V téhle inscenaci proti sobě stojí úmorná oficiální říšská propaganda a nelítostné zákony a vyhlášky proti skupině chytrých, vynalézavých, vtipných, mírumilovných a neúnavných lidí. Nejsou to žádní superhrdinové, trochu podvádějí a trochu se ponižují, ale když dojde na lámání chleba, chovají se čestně a spravedlivě.“

ROZHOVOR S REŽISÉRKOU ZUZANOU BURIANOVOU

Inscenace Republika Králové se odehrává mezi lety 1914 a 1918, co jste se o tomhle období dozvěděla pro Vás překvapivého?
Věděla jsem, že vojáci na frontě byli vystaveni extrémním podmínkám přežití, ale překvapilo mě, v jaké příšerné každodennosti žili civilisté, převážně matky s dětmi v zázemí. Velice inspirativní je v tomto směru pro naši inscenaci kniha Vše pro dítě 1914-1918, oceněna Magnesií Literou (2015). Popisuje, čím si musely procházet válečné děti, na které se pod tíhou okolností zapomínalo. Jednalo se s nimi jako s dospělými, trpěly hladem a nemocemi, musely stát „frontu“ pro příděly, nebo se uchylovaly ke krádežím a k žebrotě. Pro nás, Evropany, dnes naprosto nepředstavitelné.   

Postavy hry jsou inspirovány žijícími hradeckými osobnostmi. Která je Vaše oblíbená?
Například setník Maxim Gruss (Jakub Tvrdík). Vyjednával v říjnu 1918 s Rakousko-Uherskými vojáky. Z článků pro dobový tisk lze dobře poznat Grussovu ohnivou a nevybíravou povahu, která ale v souvislostech roku 1918 působí komplexně – prokázal v nejdůležitějších chvílích odvahu a důvtip. Podařilo se mu, společně s důstojníkem Kaválkem (ten v inscenaci nakonec nevystupuje), zabránit násilnému potlačení civilních nepokojů v Hradci a demoralizovat maďarské mužstvo, které nakonec složilo zbraně.

Inscenace vznikla k výročí sto let republiky. Co se za těch sto let změnilo, nebo nezměnilo?
Změnilo se toho hodně, mne asi nejvíce zajímají proměny struktury rodinných vazeb: proměna ve výchově dětí, vztahů mezi partnery, vývoj instituce manželství nebo vztah k seniorům. Prý máme „volný čas“ a více se stresujeme. Co se nezměnilo? Lidské slabosti jako třeba ješitnost a závist, potřeba manipulace s ostatními, převlékání kabátů, nebo naopak laskavost, zvědavost a smysl pro humor tady byly a budou vždycky.

Jakou formu jste zvolila pro inscenování textu?
Inspirovali jsme se žánrem živých obrazů, tedy jevištní formy, jež často sloužila jako připomenutí historické události, jako lidová zábava, nebo politická propaganda. V Republice Králové najdete prvky dokumentu či operety, je to také divadlo na divadle. S Marií Novákovou se vždy snažíme dobové materiály předávat zábavným a nenuceným způsobem, ale zároveň jim ponechat jejich autenticitu a výpovědní hodnotu.

V Klicperově divadle pracujete poprvé. Jak se Vám tu zkoušelo a žilo?
Díky divadlu tady můžu na chvíli bydlet a poznávat město, kde se mi moc líbí a skvěle pracuje. Také jsem si pro sebe objevila architekturu Josefa Gočára, která mne fascinuje. Párkrát se stalo, že za mnou přišli i lidé mimo divadlo a pustili se se mnou do diskuze o historii Hradce, což považuji za důležité – je vidět, že je naše téma zajímá a nenechává je chladnými. Je to radost! 


Marie Nováková, Zuzana Burianová
REPUBLIKA KRÁLOVÉ
 
 
Režie: Zuzana Burianová
Dramaturgie: Marie Nováková
Hudba: Petr Šmíd
Scéna: Pavel Kodeda
Kostýmy: Paulina Bočková
 
Obsazení:
 
Matěj Anděl
Jakub Tvrdík
Jan Vápeník
František Staněk
Lubor Novotný
Jan Bílek
Zora Valchařová-Poulová
Helena Plecháčková
Lenka Loubalová
 
Premiéra 20. října 2018 ve Studiu Beseda