Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

 

Hry Floriana Zellera mají v Klicperově divadle svoji tradici. V roce 2006 měli diváci možnost vidět hru Ten třetí v režii Petra Štindla. Tentýž inscenační tým se o sezónu později potkal i s další hrou Kdybys umřel. Nejnovější Zellerův text měl světovou premiéru pod názvem The Forest v únoru 2022 v londýnském Hampstead Theatre (v překladu Christophera Hamptona). Česká premiéra hry v překladu Michala Zahálky bude druhé uvedení na světě. 

 

Tématem hry je pravda, lež, a také to, kam člověka dožene jeho svědomí. Dramaturgyně Lenka Smrčková k inscenaci říká: „Jedná se o značně náročný text, a to hned z několika důvodů. Zeller si velmi důmyslně pohrává s různými žánry. Rozpětí je opravdu velmi široké, od klasické francouzské konverzační komedie, po detektivku až thriller. Interpretační část byla také náročná, ale hru jsme vybrali i proto, že jak pro herce, tak pro celý náš tým představuje výzvu, a divákům může nabídnout zase něco jiného, a to jsme chtěli. Střídání žánrů vyžaduje velikou hereckou pohotovost a pravdivost. Nejlepší pozvánkou jsou podle mě proto herecké výkony, je se opravdu na co těšit.“ 

 

Symbolika jelena má v různých kulturách mnoho významů. Tradičně je jelen považován za krále lesů. Je představitelem tvoření a obnovy, vznešenosti, moudrosti, životní síly a energie. Shoz paroží pak představuje koloběh života, umírání a zrození. Jelen je také spojován s mužskou touhou, s ideálem něčeho dokonalého, ale často zakázaného.  Zajímavostí zcela jistě je, že Česká republika má světové prvenství v počtu chovaných kusů bílého jelena.

 

V nejnovější inscenaci se divákům představí i nové posily souboru, a to Martina Czyžová a Martin Klapil. Hudbu složil člen souboru William Valerián, kostýmy navrhla Agniezska Pátá-Oldak. 

 

Rozhovor s překladatelem Michalem Zahálkou:

 

Klicperovo divadlo uvede hru v české premiéře ve Vašem překladu. Jak spolupráce vznikla? 

Loni v listopadu jsem zachytil zprávu, že se ve slavném londýnském Hampstead Theatre připravuje nová inscenace hry Floriana Zellera. Měl jsem sice za to, že když se Florian stal oscarovým režisérem, vrhl se definitivně na filmařskou dráhu a pro divadlo už k mému zármutku nic nenapíše, ale zároveň mi anglický název ani synopse žádnou z dřívějších her nepřipomínaly, tak jsem poprosil v agentuře, aby mi text obstarali. Skutečně šlo o novou hru, text přišel před Vánoci a já po Vánocích už první verzi překladu hry posílal několika nejbližším kamarádům dramaturgům, u nichž jsem se domníval, že by je a jejich divadla mohla zaujmout. Mezi nimi byla i Lenka Smrčková – a na spolupráci jsme se dohodli velice rychle. Měl jsem z toho radost i proto, že z Hradce pocházím, v divadle tu mám řadu dobrých přátel, a naše předcházející spolupráce, komedie Vincenc od Torbena Bettse, byla myslím velice úspěšná. Aspoň já jsem měl z té inscenace v režii Petra Štindla velkou radost.

 

Jakou genezi má název hry Bílý jelen? 

Původní titul hry zní, zhruba přeloženo, Vlaky přes pláň, což v kontextu hry nemá absolutně žádný význam, vyjma jedné výrazné asociace: jde o část druhého verše refrénu slavné rockové balady francouzského zpěváka Alaina Bashunga, jejíž titul zní V noci lžu – což už naopak v kontextu hry něco znamená. Je ale jasné, že pro diváka mimo francouzské prostředí je to titul dočista nesdělný, v Anglii měla hra premiéru pod názvem The Forest. U nás je ovšem Les spojený s Ostrovským, tak jsme hledali dál, a nakonec jsme se s Lenkou a s Pavlem Khekem shodli na návrhu (skromně tuším, že byl můj) Bílý jelen, což je v textu hry výrazný symbol čehosi prchavého a okouzlujícího, kvůli čemu jsme ochotni riskovat dosavadní život. Mimochodem, Česká republika je ve výskytu bílých jelenů velmocí, žije tu prý čtvrtina světové populace – a nejvíc z nich je ve žlebské oboře, kde si je můžete i prohlédnout. Z Hradce se tam dostanete za chvíli, doporučuju!

 

Jedná se o Váš několikátý překlad textu Floriana Zellera, v čem se liší od jiných her? 

Neřekl bych nutně, že se nějak lišila překladatelská práce: na jednu stranu píše zdánlivě nekomplikovaným, přímočarým jazykem, pod kterým se ale skrývají až pinterovsky úsečné dialogy, kde je třeba vážit každé slovo. Na druhou stranu s oblibou staví na repeticích, variacích a drobných situačních posunech, proto je potřeba Zellera překládat především rychle, dokud má člověk všechno v čerstvé paměti. Docela dost se ale liší samotná ta hra – mnohem víc než čemukoliv z toho, co jsem ze Zellera překládal za ty roky já, se blíží tónu prvních dvou, které překládal můj předchůdce Julek Neumann, a které měly (rovněž s Jiřím Zapletalem a Filipem Richtermocem v hlavních rolích) premiéru v Klicperově divadle v době, kdy jsem do divadla chodil jako gymnazista. Je to hra, která má v sobě vtip, ale taky hodně nejednoznačnosti.

 

Účastnil jste se první čtené zkoušky a navštívil jste i zkoušky aranžovací. Jak byste diváky pozval? 

Klepu na všechna dřeva v okolí, zdá se mi, že inscenační tým dobře ví, co dělá, a herci jsou do jednoho skvělí. A ta hra je zvláštním způsobem vynikající – místy se tváří jako rébus, jako detektivka, jejíž záhadu musí rozluštit i divák sám, ale v úhrnu z toho – doufejme – bude zábavné, hořce vtipné zamyšlení nad paradoxní věcí, kterou je lidské svědomí. Je to taky o lásce, o politice, o věrnosti lidem i zásadám… Setkání Dostojevského, Lynche a francouzské bulvární komedie na operačním stole. Uznejte – z toho nutně vzejde něco zajímavého!

 

 

 

Česká premiéra se uskuteční v sobotu 15. října 2022 od 19 hodin na Hlavní scéně Klicperova divadla. Před premiérou se uskuteční od 18:15 vernisáž výstavy obrazů Jana Dingy.