Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

V našem kraji se nenarodil, nezemřel. Přesto vynechat ho by byl hřích, zůstaneme-li u církevního názvosloví. Na svět přišel 4. května 1846 ve Vlásenici na Pelhřimovsku. Když otec získal post tajemníka města Sobotky, rodina ho následovala. Edvard vychodil obecnou školu a dalších sedm let strávil v Jičíně. Už v mládí se rozhodl, že bude knězem, proto po absolvování gymnázia zamířil do královéhradeckého semináře. Vysvěcen byl r. 1868. První štaci prožil ve Žlunicích u Nového Bydžova. (Tady si „díky“ vandrování za farníky v nepříznivém počasí zadělal na pozdější zdravotní problémy.) Roku 1876 ho biskup Hais ustanovil kaplanem v Hradci Králové. Napřesrok už je doktorem morální teologie a nastupuje coby vyučující na královéhradecký biskupský bohoslovecký ústav. Přednáší výhradně česky, Němce zkouší v jejich mateřštině. Přispívá do periodik Blahosvět a Časopis katolického duchovenstva. Objíždí místa v diecézi, podchycuje nové věřící. Zamiloval si zejména Proseč. Výbušné soužití zdejších katolíků a protestantů mu posloužilo jako námět k nejznámější próze Kříže a kalichy. Přátele si tím samozřejmě nenadělal. Přesto je r. 1888 zvolen sídelním kanovníkem vyšehradské kapituly. Brynychovi nadřízení kvitují zejména jeho publikační činnost a podporu katolických spolků, ve které neúnavně pokračuje.

Když ho 21. prosince 1892 jmenují devatenáctým královéhradeckým biskupem, zpráva překvapí přátele i oponenty. 25. března 1893 je v katedrále sv. Ducha uveden do funkce. Ani biskupský chlebíček však není vždycky správně křupavý. Hned zkraje musel rozhodnout ošemetný případ zjevování Panny Marie v Suchém Dole, která prý zažila později odsouzená, leč neusvědčená vražedkyně Kristina Ringlová. Edvard Brynych stál proti desetitisícům. Po podrobném zkoumání zázrak neuznal.

A do třetice vypůjčka z církevního slovníku: Brynych byl osvícený. Věnoval se zvelebování svého sídelního města. Vybudoval Adalbertinum s biskupskou tiskárnou, studentský seminář Boromeum na nynějším Orlickém nábřeží, dívčí školy, ústav pro hluchoněmé. Nechal přestavět dvě věže sv. Ducha, zřídil pro staré řeholníky v Janských Lázních sanatorium. Angažoval se dál v katolickém tisku (Obnova, Štít). Jím založené Časové úvahy vycházely do druhé světové války. Mnoho úsilí věnoval duševnímu a tělesnému rozvoji mládeže. Podporoval vznik pozdější katolické sportovní organizace Orel. Zdejší župa dodnes nese jeho jméno. Byl iniciátorem dvou královéhradeckých diecézních sjezdů katolíků, od dubna 1901 též hrabětem římským, papežským domácím prelátem a asistentem trůnu.

Zemřel 20. 11. 1902 v Chrasti u Chrudimi. Leží na hřbitově v Chrašicích, u kostela opraveném prý dle návrhu Jana Santiniho, poblíž hradeckých biskupů Jana Leopolda rytíře Haye, Mořice Píchy a dalších. Brynychův život a odkaz shrnuje publikace Ecce sacerdos magnus: Pocta Edvardu Janu Nepomuku Brynychovi vydaná roku 2006.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ