Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Prof. PhDr. Zdeňka Matějčka., CSc. jsem bohužel znal jen z televizní obrazovky. Jen výjimečně však poznáte na první pohled člověka tak laskavého, ušlechtilého a plného dobroty. Život ale neměl jednoduchý. Narodil se 16. 8. 1922 v Chlumci nad Cidlinou. Vrozená vada kyčelního kloubu mu znemožňovala užívat si dětských radovánek v kladrubském hřebčíně, jehož byl jeho tatínek ředitelem.
Když odmaturoval na pardubickém gymnáziu, pracoval nějaký čas u Bati jako zemědělský dělník. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu v Praze, obor čeština. Normálně by učil na střední škole, ale „díky“ tzv. buržoaznímu původu rodičů mu bylo jasné, že prověrkami nových mocipánů neprojde. Proto zvolil psychologii. Byl přijat do Sociodiagnostického ústavu, kde se věnovali péči o dítě, diagnostiku a terapii poruch a vad. Pozornost upřel zejména na psychické potřeby dětí a problematiku jejich neuspokojování. Vznikl nový pojem, tzv. psychická deprivace. Prvním jeho světovým úspěchem se stala publikace Psychická deprivace v dětství. Vyšla dokonce v Sovětském svazu. V době, kdy v socialistických zemích vzkvétala kolektivní výchova (s níž Zdeněk Matějček nesouhlasil), věc zcela unikátní. S kolegy vypracoval v 60. letech návrh nového zákona o rodině. Kritizovali v něm dětské domovy a přimlouvali se za zcela nový typ zařízení, SOS vesničky. Byl jedním z autorů dokumentu Děti bez lásky, který k zakládání těchto zařízení významně přispěl.        
Od roku 1969 přednášel na Katedře pediatrie ILF.  Stále se zajímal o děti ohrožené, postižené, z neúplných rodin, dětí mimo manželství. Publikoval mnoho odborných i popularizačních článků, vystupoval v televizi, rozhlase, na besedách. Byl členem prestižních světových organizací, předsedou našeho prvního výboru UNICEF, autorem učebnic a knih pro širokou veřejnost (Počátky našeho duševního života, Co děti nejvíc potřebují, Náhradní rodinná péče, O rodině vlastní a nevlastní aj.), dostal několik čestných doktorátů. Ze svých honorářů založil fond odměňující nejlepší práce z oboru, kterým se zabýval. Získal medaili Za zásluhy, výroční cenu Nadace Pangea, Cenu dětského bezpečí a mnohá další ocenění.
Říkal, že i po padesáti letech praxe ho dokáže pacient překvapit. „Rodiči se stáváme, aniž jsme nějaký kurz prošli. Bylo by dobře, aby nějaké kurzy byly. Ale vztah k dětem a základy výchovy jsou nám dány od přírody. Buďto děti máme rádi, nebo nemáme rádi, a to je to podstatné.“ Jeho výroky byly zároveň vtipné i poučné:  „Bordel v bytě - chytré dítě.“ „Dobře potrestat může jen ten, kdo má rád.“
Šestadvacátého října to bude už deset let, co Zdeněk Matějček v Praze zemřel.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ