Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Jestliže jste jako já studovali na hradeckém gymnáziu J. K. Tyla (nebo chodíte kolem), nemohli jste si nepovšimnout státního znaku před vchodem. Jeho autorem je Otto Gutfreund.
 
Slavný sochař pocházel ze Dvora Králové nad Labem (* 3. srpna 1889). Třebaže měl tatínek malou provozovnu na barvení příze, rodina, v níž bylo pět dětí, rozhodně v luxusu nežila. Spoluobčanům vadil jejich židovský původ, což jim dávali zřetelně najevo. Gutfreundovi životopisci ovšem zdůrazňují mimořádnou soudržnost, která u nich doma panovala a Ottovi pomohla mnohokrát v těžkých dobách. Po obecné škole a gymnáziu nastoupil na keramickou školu v Bechyni, pak na UMPRUM v Praze. Vzdělání si doplnil v Paříži u E. A. Bourdella. Navštívil rovněž Anglii, Belgii a Holandsko. Roku 1911 vstupuje do Skupiny výtvarných umělců a čile se účastní její činnosti. Do první světové války se přihlašuje jako dobrovolník. Po mnoha útrapách se do vlasti vrací až o pět let později. Kontakty s osobnostmi světového významu (Braque, Weiner, Gris, Kubín, bratři Čapkové aj.) však přetrvávají.  
 
Zdá se, že se na něj konečně Štěstěna začíná usmívat. Roku 1926 se žení se s Miladou Lindnerovou, je jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Od kubismu se dostává k sociálnímu civilismu (Vlastní podobizna, Podobizna umělcovy choti). Podle svědectví svého bratra „netvořil nikdy snadno, nikdy živelně, že mnoho myslel a uvažoval.“ Realizuje několik významných zakázek (reliéf pro Legiobanku v Praze Na Poříčí, Návrat legií, návrh kovové pětikoruny, Masarykův pomník v Hradci Králové). Každý z nás jistě aspoň jednou viděl skupinové sousoší Babičky s vnoučaty v Ratibořicích. V plném rozpuku tvůrčích sil však 2. června 1927 utonul při koupání na Střeleckém ostrově.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ