Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Nebudu předstírat neznalost. Choceň ani Chvojenec v Královéhradeckém kraji samozřejmě neleží. Budu však psát o člověku, který měl k Hradci vřelý vztah. Koneckonců - hranice jsou jen čára na mapě... 13. května 1899 se choceňský hostinský mohl radovat z narození Miroslava, alternativně Miroslava Václava. (Pokolení Eliášových věnoval Petr Středa práci s názvem Eliášovi: tři tváře jedné rodiny.) Chlapec prospíval. Absolvoval gymnázium, obchodní akademii navštěvoval v Hradci Králové, potom přešel do Chrudimi. Šílenství první světové války se ho kvůli mladému věku dotklo naštěstí okrajově. Odbyl si důstojnickou školu v Rijece. Za novou republiku bojoval na Těšínsku. Procestoval jižní Evropu, kde pracoval hlavně jako přístavní dělník. Po návratu měl paletu zaměstnání mnohem širší. Dělal bankovního úředníka, horníka, učitele, boxera. Pikantní pak bylo "služební" angažmá u slavného cestovatele A. V. Friče. Hlavně se však věnoval svým zálibám, v nichž vynikal už coby student - kreslení, malování, sochaření. Ateliéry měl v Praze i Hradci. Na jejich provoz si přivydělával mj. výrobou divadelních kulis, psal rovněž povídky a příběhy pro děti, které sám ilustroval.
Finanční prostředky získával také příjemnějším způsobem. Zesnulý kamarád Miloš Fikejz ve své nedocenitelné encyklopedii československých herců uvedl, že "svým mužným zjevem s energickou tváří pevných rysů měl ideální předpoklady pro postavy hrdinských milovníků a zásadových charakterů". Eliáš tudíž neunikl pozornosti filmových režisérů. Zkušenosti z divadelního ochotničení se mu hodily. Od roku 1932 se objevil například v reklamním "spotu" na auto Praga - Baby, kde vystupoval s Lídou Baarovou. Účinkoval však ve snímcích mnohem významnějších, byť převážně v epizodních rolích: Před maturitou, Mravnost nade vše, Jánošík, Kříž u potoka, Svět patří nám. Největší úlohu - čeledína Štěpána Manyu - ztvárnil v přepisu Čapkova románu Hordubalové. Premiéry se však nedožil. Zemřel předčasně v devětatřiceti letech 29. května 1938 ve Chvojenci. Zdejší hřbitov mu poskytl poslední útočiště.  

Studenti z Holic, se kterými provozoval amatérsky divadlo, už v květnu 1939 vydali Almanach památce Mirko Eliáše. Umělcův celoživotní přítel, kostelecký malíř František Doležal, mu r. 1989 věnoval bilanční stať Malíř a herec se znamením prokletí. Eliášovy obrazy (Plachetnice) se dnes prodávají za desetitisícové částky. 


VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ