Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Sdružení obcí Mariánská zahrada najdete kousek od Jičína, v krajině bývalého panství Schliků. Mezi vesničkami s mimořádně bizarními jmény (Bačalky, Nemyčeves, Střevač, Ohaveč) objevíte i Veliš. Má necelých 200 obyvatel, ale bohatou historii. Poblíž stával hrad, pýchou místních je barokní kostel sv. Václava a několik významných rodáků, například sbormistr Oldřich Říha nebo architekt Karel Pařík, „muž, který stavěl evropské Sarajevo“. V neposlední řadě rovněž spisovatel Jan Knob.  
 
Narodil se 24. června 1904. Cílevědomě směřoval k pedagogické dráze. Po jičínském učitelském ústavu se zapsal na pražskou Školu vysokých studií pedagogických. Úspěšně ji zakončil r. 1926. Učil na obecné a měšťanské škole v Turnově. Poté devět roků vzdělával žáky místního reálného gymnázia. To už byl ovšem dávno chycen drápkem v literatuře. Začínal – s ohledem na svůj další vývoj vyloženě bizarně – v časopise Proletkult, „týdeníku Komunistické strany Československa pro proletářskou kulturu“(1923). Správnou parketu našel až mezi spřízněnými spisovatelskými dušemi z Jičínska. S Josefem Knapem, Františkem Křelinou a Václavem Prokůpkem se stal vůdčí osobností ruralistické umělecké revue Sever a východ, která vycházela v Turnově v letech 1925 – 1930. Ač měla být venkovským zaměřením konzervativním pandánem pražské avantgardy, tiskla i příspěvky Konstantina Biebla, Josefa Hory, Vladislava Vančury a jiných. Tou dobou už měl Jan Knob za sebou první knížky. Po románu Smršť (1929) následovala Černá křídla. V obou zkoumal rozpad tradičních hodnot na vesnici nebo ve městě. Historické drama osobních animozit Z plamenů roste z roku 1940 hodnotí kritika jako jeho nejlepší. Předlohou místu děje byla evidentně Veliš, události jsou mírně změněny. Dodnes jde o robustní plnokrevnou četbu. Knob zdůrazňuje své poněkud idealistické přesvědčení, „že sedláci, čeští sedláci jsou lidé věrní, čestní a spravedliví“.
 
 
Knobův život obrátil naruby protektorát. Nastoupil jako ředitel brusírny drahokamů (1939). Kvůli vyřazování českých titulů rezignoval po čtrnácti letech na místo dobrovolného knihovníka v turnovské bibliotéce. Za války spolupracoval s dětským periodikem Radostná studánka. Jeho články byste nalezli v tiskovinách jako Venkov, Salon, Lumír, Řád. Mládeži věnoval cestopis o dobrodruhovi Čeňkovi Pacltovi, který vyšel po osvobození pod názvem Kámen ze všech nejkrásnější. Iluze, že ve znovuobnoveném Československu bude líp, však vzala brzy zasvé. Knob vstoupil do Moravského kola spisovatelů. Práce v něm se účastnil až do jeho násilného zrušení roku 1948. Nemusel sice do vězení jako přátelé Zahradníček, Knap nebo Křelina, pracoval ale manuálně jako pomocný dělník. Na publikování mohl zapomenout. Až s jistým politickým uvolněním v šesté dekádě nastaly pro něj příznivější časy. Ve funkci ředitele Muzea Českého ráje v Turnově popularizoval region, případně osobnosti s ním spjaté. Čtenáři se konečně dočkali i nové prózy Kruh viny. Až posmrtně vyšel křehký příběh Isabela.    
 
 
Když se na velišském hřbitově loučil na podzim 1976 se zemřelým Františkem Křelinou, šlo zřejmě o jeho poslední veřejné vystoupení. Jan Knob následoval přítele do říše stínů za šest měsíců, 29. dubna 1977. Je pochován na tomtéž místě.
 
  
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ